Hlavně nic moc nechtít, nedělat potíže a nevyčuhovat. Cílem přece je žít takový normální život a být spokojená s tím co mám. Brzy jsem ale zjistila, že pokud se snažím dělat všechno abych zapadla, být "normální", aby mě všichni mě měli rádi a já tak byla konečně šťastná, tak i přes svou snahu jsem nespokojená, nemocná a nevrlá.
Ve své praxi terapeutky a v kurzech potkávám mnoho žen s podobným přesvědčením. Mají manžela, co je nebije, je docela hodnej a nosí domů peníze. Mají hodné a celkem zdravé děti, jednoho psa a i celkem slušně placenou práci. Pořád jim ale něco chybí. Nejsou šťastné a neví proč. Měly by přece být spokojené, protože mají vše! Také to znáte?
Já jsem to jednoho dne riskla a
zkusila jsem to jinak. Místo brigády v Kauflandu, která mě nebavila, jsem si vytvořila podklady pro kurzy kreslení mandal a
začala jsem dělat věci, které mě baví. Místo budování hvězdné kariéry veterinární lékařky jsem začala vést kurzy (nejprve při škole, ve svém volném čase, ve kterém jsem postupně vybudovala centrum), udělala jsem si psychoterapeutický výcvik, rekvalifikační kurz na švadlenu, začala jsem i přes nesouhlas své maminky závodně tancovat (přestože mi bylo už víc než 25 let a kariéra mistryně mě tudíž už asi nečeká) a ve svých 30 letech jsem se začala učit hrát na klavír. Nakonec jsem nikdy nezačala pravidelně chodit do práce a místo toho se věnuji sobě, svému vzdělání, svému osobnímu rozvoji, svým vášním a tomu co mi přináší pocit seberealizace. Vedu Centrum Mandala a když se ohlédnu za sebe, jsem spokojená. Přijde vám to úžasné? Mně také:-)
Pokud chcete, pojďme společně najít podobnou cestu i pro vás.
Recept je jednoduchý, ale vůbec ne snadný: pojďte vzít život do svých rukou a žít život svých snů!
