zveřejněno 15. 8. 2017
První vlna nástupu krátkozrakosti nastává u dětí ve věku 7 až 10 let, další pak v pubertě. Vy ale tuhle statistiku můžete výrazně ovlivnit. Jak? Využijte hru a mandaly.
Když chceme porozumět, k čemu se náš zrak po miliony let vyvíjel, představme si našeho prapředka, pračlověka, který se živil jako lovec a sběrač plodů. Pohyboval se volně krajinou, obhlížel obzor, díval se převážně do dálky, občas si prohlédl nějaký kámen, zrající plod, a zase se díval do dálky. Měl nastražené periferní vidění, aby včas zareagoval na možnou kořist nebo odvrátil nebezpečí. Jeho oči fungovaly v poledním slunci i v úplné tmě.
Máme stejné oči, jako měl on, ale používáme je odlišným způsobem, takovým, který jim nesvědčí. Dětský zrak se na rozdíl od sluchu po narození ještě intenzivně vyvíjí až do šesti nebo sedmi let. Předškolní děti jsou dalekozraké, do blízka vidí hůře a je to pro ně namáhavé. Velká část předškoláků tráví občas půlhodinku a možná i více u počítače. Již v této době se začínají vytvářet zlozvyky.
Zásadní zlom přichází s nástupem do školy. Přemíra práce na blízko (čtení, psaní, kreslení) není dostatečně kompenzována. Přitom by stačilo, aby učitel zařadil po každých 5 -10 minutách namáhavé činnosti něco pro uvolnění zraku. Takových aktivit je celá řada, je dobré mít jich co nejvíce na výběr a střídat je. Je velkou výhodou, když učitel rozumí tomu, jaké činnosti a z jakého důvodu namáhají zrak a jaké jsou možnosti zmírnění následků.
Pokud učitel vede děti od 1. do 5. třídy a nikomu ve třídě nepřibudou brýle, tak je to skvělá vizitka jeho práce! Podobná cvičení si ale můžete dělat i v domácích podmínkách!
Nejjednodušší kompenzací práce na blízko je zadívání se do dálky. Ovšem ne strnule ani rozostřeně, ale vědomě. Děti mohou popisovat, co vidí, ale nesoutěžit při tom – spíš jde o vytváření společného obrazu. Dálka znamená alespoň 6 metrů.
Pokud mají některé děti chuť dívat se z okna, není třeba to vidět jako nežádoucí rozptylování, naopak, podpořte je v tom. Jestliže má dítě doma pracovní stolek u zdi, chodí do třídy, která je v podkroví, nebo rodiče a učitelé negativně komentují potřebu dívat se z okna, tak mohou tuto zdravou tendenci potlačit na celý život. Přitom nejde jen o uvolnění očí. Při dívání se do dálky se uvolní i napětí v mysli a člověk třeba najde řešení problému, nad kterým právě přemýšlí.
Vytvořte si s dětmi společnou velkou mandalu, na kterou se jednou za čas budete dívat. Děti se tak uklidní a zároveň uvolní své oči.
