Autor: RNDr. Hana Maslowská, zveřejněno 6. 10. 2013
Nabízíme rozhovor s RNDr. Hanou Maslowskou, certifikovanou lektorkou Sebeléčení metodou Meira Schneidera.
(rozhovor byl pořízen v Klubu pro rodiče a děti K2, Ostružinová 9, Praha 10)
Je mi 56 let, jsem vdaná, mám dvě dospělé děti a dokonce už i tři vnoučata a baví mě hodně věcí. Většinu svého profesního života jsem se pohybovala na pomezí medicíny a matematiky, v lékařském výzkumu. Poznala jsem akademické prostředí, prostředí nemocnic, menších českých i velkých mezinárodních firem. Na druhé straně byly mému srdci vždy velice blízké nejrůznější alternativní a hlavně přirozené metody léčení. V pubertě jsem se dostala ke knížkám o józe a sama se jimi prokousávala, učitele jsem našla až později. Vlastně celý život žiji poměrně zdravým životním stylem, už od dob, kdy to ještě nebylo “trendy” ani byznys. Postupně jsem se dostávala k meditacím, reiki a různým způsobům sebepoznávání.
Moje pracovní nasazení v posledních letech připomínalo vrcholový sport. Tělo dostávalo zabrat a protestovalo. Zdravotní problémy mě přivedly do Školy pro sebeléčení v San Francisku. Meirova metoda mě nadchla natolik, že jsem se rozhodla věnovat se jí na plný úvazek. Vyřešila jsem si nejen vážný problém s pohyblivostí pravé ruky, ale i jako nečekaný bonus jsem si výrazně zlepšila zrak. Navíc se sám od sebe vyřešil můj odchod ze zaměstnání. Nebýt této úžasné inspirace, těžko bych se odhodlávala v mém věku hledat něco jiného. Metodu jsem nejdříve zkoušela na svých přátelích. Když jsem si ověřila, že „to“ funguje, začala jsem pořádat kurzy, přednášky, cvičení a pracuji též s lidmi individuálně.
Meir se narodil v roce 1954 s těžkým postižením zraku. Vyrůstal v Izraeli, vzdělával se pomocí Braillova písma. V 17 letech se dostal k metodě Williama Batese a pustil se velice intenzivně do práce na svém zraku. Po půl roce pocítil první zlepšení, po necelých dvou letech začal číst bez brýlí. Pokračoval ve cvičeních, která rozvíjel a upravoval podle svých zkušeností. Zlepšil si prostorové vidění, to mu umožnilo začít řídit auto. Podle lékařů jeho nález zůstává takový, že by neměl vidět. Nicméně splnil podmínky pro přidělení řidičského průkazu bez omezení. Meirovi nebylo ještě ani 20 let, když za ním začali přicházet lidé s nejrůznějšími degenerativními chorobami, jako třeba muskulární dystrofie nebo roztroušená skleróza. Meir objevil, že stejné principy, které mu pomohly vrátit zrak, fungují pro celé tělo. Později tuto metodu nazval: Metoda Meira Schneidera – Sebeléčení prostřednictvím práce s tělem a pohybem. Základem metody je uvolnění, účinná relaxace, dýchání, zlepšení cirkulace, aktivní i pasivní tělesný pohyb, masáže, sebemasáže, meditace, vizualizace. Výsledků dosahuje jednoduchými, fyzicky nenáročnými postupy, vhodnými i pro hodně oslabené lidí. Založil v San Francisku Školu pro sebeléčení. Zde se pořádají kurzy a tréninky i individuální terapie. Poutavý životní příběh si můžete přečíst v českém překladu jeho první knížky: Meir Schneider – Sebeléčení. Můj život a vize, Dobra 2003. Přeložila jsem také nejnovější Meirovu knihu Vision for life, měla by vyjít v nakladatelství ELFA v březnu 2013.
Přestože ve výcviku jsme se věnovali celému tělu, nejvíce mě fascinovaly účinky na zrak. To že je možné zlepšit zrak v každém věku, téměř při všech neduzích. Že je možné zlepšit i dobrý zrak a těšit se z vynikajícího zraku. Že je možné se i ve stáří vracet k radostnému úžasu dětského vidění světa. Že je možné ochránit zrak dětí a předcházet projevení nejrůznějších dědičných sklonů. Že existuje alternativa k nošení brýlí, kontaktních čoček a především k laserovým operacím, jejichž rizika se bagatelizují. Zaměřuji se tedy na zrak, ale k tomu nerozlučně patří relaxační metody. Nabízím různou formou cvičení na uvolňování očí, obličeje, hlavy, šíje, ramen. Oční meditaci palming. Cílem je prohloubení dýchání, zlepšení cirkulace, tím lepší prokrvení, zásobování živinami a odvádění toxických zplodin. Pomáhám lidem s krátkozrakostí, presbyopií (dalekozrakost středního věku), tupozrakostí, únavou a bolestí očí, sklivcovými zákalky, astigmatismem, zhoršeným viděním za šera a celou řadou závažnějších onemocnění, jako je třeba makulární degenerace.
Když při zahájení kurzu lidé mluví o svých očekáváních, tak většinou mluví v tom smyslu, že by si chtěli zlepšit zrak o dvě dioptrie apod. Když se odváží sundat na celý den brýle a odcházejí, tak mluví o tom, že zase více spoléhají na své oči, že vnímají lépe prostor a podobně. S odstupem času mi hlásí, že čím dál častěji odkládají brýle, že se vrátili ke slabším brýlím, že místo dioptrických brýlí často používají děrované brýle. Paní s makulární degenerací, která na základě výroků lékařů už „horší“ oko odepsala, líčila, jak ho zase znovu vnímá a čím dál více používá a jak společnou práci očí vnímá i na psychické úrovni. Většina lidí si dokáže výrazně zlepšit světloplachost a závislost na slunečních brýlích, s čím je spojena celá řada pozitivních efektů. Jedna paní mi dojatě líčila, že už spoustu let nevnímala takhle intenzivně barvitost podzimu a že ji to inspiruje k stále vědomějšímu vnímání krás kolem sebe.
Během dvou a půl roku jsem pracovala s necelými třemi stovkami lidí. Netroufám si ještě říct, zda existuje šance pro každého. Ale naše oko není kamera. I když je nějaká část zrakového systému dle lékařů „nevratně“ poškozena, mohou částečně její práci převzít jiné části systému, včetně zrakového centra v mozku. Věda dokazuje, že plasticita mozku je mnohonásobně vyšší, než si kdo kdy uměl představit a je čím dál jasnější, že nevidíme očima, ale mozkem.
Je dobré mít na paměti, že následky nošení brýlí se Meirovou metodou odstraňují snadněji než po kontaktních čočkách. Některé následky laserové operace očí už jsou nevratné, přitom však jsou oči oslabené, takže prevence dalšího přetěžování a špatného používání očí je i v těchto případech velmi důležitá.
Zatím jsem nenarazila na očního lékaře, který by se o Batesovu metodu zajímal (na rozdíl od USA, kde je tento přístup rozšířen i mezi optometristy). Uvítala bych možnost spolupráce a zdokumentování efektivity.
