Jak se rodí kniha

První přijde myšlenka a pak buď nic nebo spousta práce. V tom druhém případě ta "spousta" zcela neromanticky zahrnuje hodiny sezení u PC, sezení s telefonem v ruce (i na záchodě, kde je inspirace jak známo největší) nebo s tabletem (často v MHD)... dost čtení, povídání si s lidmi, korektury, přepisování, rozhlížení se okolo a poslouchání všeho, co i jen letmo souvisí s tím co zrovna píšu. Ale hlavně okamžité zapisování všech myšlenek, nápadů, podnětů... Myšlenky jsou totiž extrémně prchavá záležitost!

Nikdy se mi nestalo, že bych sedla a prostě napsala knihu. Možná tu úplně první a možná to jednou přijde. Teď je to ale tak, že píšu v záchvatech kreativity (třeba i tento článek) s bohyní Chors po boku. Pak se k textu vracím, přepisuju, škrtám (to často s Morenou) a vylepšuju. Gramatické chyby při tom většinou (neúmyslně) přehlížím.

Když už jsem s textem celkem spokojená, hodí se nějaký kritik, editor, ilustrátor, nakladatelství, tiskárna, grafik... Najít ty pravé je někdy větší fuška, než napsat knihu;) Zkrátka je to porod!

Ale celá ta práce stojí za to, pokud všechny zapojené baví. To je totiž pak i výsledek okouzlující a božský. Třeba jako kniha Bohové a bohyně v nás. Ta se narodila místo po devíti měsících po neuvěřitelných devíti letech (cca od oné první myšlenky), začátkem března 2016.

Ale i ona se narodila z velké lásky a myslím, že je to na ní vidět. Nejdřív jsem se zamilovala do slovanských bohů, pak do ilustrací Lucie Daučové a do práce nakladatelství Zoner Press!

Tohle moje miminko váží necelého půl kila, má 176 stran a měří 24cm. Každé novorozeně se sluší na světě přivítat. Oslava, šampaňské, trocha proslovů a třeba i nejedna slza patří k věci.

Podívejte se, jak se na světě vítala kniha Bohové a bohyně v nás