Odvažte svůj vztek

Většina z nás je přesvědčena „To přece nemůžu! Musím se chovat přátelsky a pozitivně“. A tak v nás výše uvedené pocity vyvolávají jen další frustrace. Ale je to tak? Jak můžete být pozitivní, když nemůžete být negativní? Kdo dal Vašim pocitům tyto nálepky? Když jste ve stresu, když jste smutní, nebo když se bojíte, tak jste hned špatní? Copak pokud společnost vyžaduje emoce, tak pouze pozitivní? Máte se jenom usmívat, být nadšení a radovat se? Pojďme si to uvést na pravou míru...

Takže někdo Vás pořádně vytočí (v práci, doma, v obchodě) a co uděláte? Skřípete zuby a s velkým přemáháním se omluvíte, odmlčíte a jdete dál. Ale tím proces nekončí. Jsou to drobnosti, které se začnou hromadit. Začnete nadávat, mluvit o tom s přáteli, vaří se Vám krev. Dusíte to v sobě. Přece nemůžete začít ječet na šéfa. Jenže se kolem Vás dějí stále samé opakující se situace. Naštvala Vás prodavačka, protože Vám opět špatně vrátila drobné, v trafice zase neměli noviny, v pekařství došel chleba, ta paní na ulici do Vás vrazila a div Vás nezfackovala, revizor Vám dal pokutu, protože jste někam založili lístek, který jste si označili. A Vám stoupá pára z hlavy, začínáte vidět rudě a srdce bije jak o život. Čím více se to snažíte dostat pod kontrolu, tím více máte hlavu plnou nenávisti a vzteku. Proč já? Proč právě já!! Připomínáte rozzuřeného býka. Jste podráždění a všechno je najednou špatně. Všichni Vám dělají naschvály. Ta uklízečka musela mýt podlahu zrovna teď? Proč jsem ten projekt nedostal já? Proč se zrovna mně zasekl počítač?

Já Vám řeknu proč se Vám to děje, protože Váš vztek chce ven. Vše co se Vám děje není náhoda a čím více to ignorujete, tím se to stupňuje. A pak stačí malé zrnko a dojde k neuvěřitelné explozi. Buch! Váš výlev nahromaděných emocí vyletí do povětří jako sopečný prach. Nic se neděje z ničeho nic. Někdo se Vás zeptal jestli nemáte cigaretu a Vy jakožto zarytý nekuřák dotyčného seřvete na čtyři doby. A rozhodně nebudete šetřit peprnými výrazy a možná ho i chytnete pod krkem. Mnohem horší ale bude pokud tou poslední kapkou bude vaše školou povinné dítko, na které si ten křik (mnohdy již bez kontroly) dovolíte. Možná se teď ptáte, jaké je řešení, aby se člověk do podobných situací nedostával a neubližoval svým nejbližším? Rada jak na to je na první pohled jednoduchá: ventilujte své emoce. Nechoďte do práce se sekerou, abyste v případě vzteku rozsekali pracovní stůl. Jste přeci jen v práci :). Ani si nelehejte na zem a nekopejte nohama do vzduchu v šéfově kanceláři, už nejste děti. Jsou i jiné cesty. Není to úplně jednoduché pracovat se svými emocemi, ale pokud si najdete svou cestu, tak zjistíte, že věci, které Vás předtím vytáčeli k nepříčetnosti jsou naprosté prkotiny.

Co tedy dělat:

Mluvte o svých problémech, klidně jen sami se sebou. Řekněte to nahlas, vypište se z toho (záznam pak můžete i spálit).

Ozvěte se, když je Vám něco nepříjemné, nejste ničí otrok, ani svého partnera, ani svých rodičů. Své myšlenky formulujte jasně a mluvte o svých pocitech o tom jak se cítíte spíš než abyste označovali co druhý dělá špatně (a navrhněte co byste potřebovali jinak).

Hýbejte se, běžte se svižně projít, zaběhejte si, pořiďte si boxovací pytel, mlaťte polštáři o zem, jděte vyhazovat sklo do tříděného odpadu, trhejte papír a staré oblečené.

Řvěte (pokud možno někde, kde nikdo není, sousedé by na Vás mohli zavolat policii), doporučuji nějaký bojový sport, kde jsou výkřiky nutností. Vykřičte to do polštáře, do vody nebo v lese.

Chce se Vám brečet? Tak se klidně svalte doma na podlahu a nechte své tělo zbavit napětí.

DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ

Jednou to nestačí. Když jednou své emoce poslechnete, necháte je projít skrz, neznamená to, že už nikdy nebudete mít problém. Musíte s nimi stále pracovat. Ale pokud se je naučíte vnímat a zpracovávat, tak Vám zaručuji, že Váš život bude mnohem uvolněnější a radostnější.

Tak co, jdete do toho? :-)