SÍLA VAŠEHO SLOVA

Změna slovníku vede ke změně našich vibrací a to dále k výrazné proměně našeho života.

„Jedním ze základních principů Vesmíru je nádech a výdech. Jsme zodpovědní za to, co přijímáme i za to, co vysíláme.“

Následující text vychází z těchto základních předpokladů. Člověk funguje jako „rádio“ – přijímá a vysílá informace. Informace přijímáme smysly i mimosmyslově. Informace existují nezávisle na nás, ale je naší volbou, se kterými se spojíme, které pustíme do svého života, jak je zpracujeme a co vysíláme do okolního světa. Tento článek nabádá k tomu, abychom přijali naši vlastní moc/sílu a zároveň zodpovědnost za to, co přijímáme a hlavně, co vysíláme do okolí.

Zkuste si představit, že všechny naše orgány, či buňky, mají své vlastní anténky. Neustále přijímají informace z okolí a neustále také vysílají. Celé naše tělo přijímá a vysílá jako jedna velká televizní či rádiová věž. Pokud s informacemi pracujeme nevědomě, pouštíme do sebe kde co a kde co zase vypouštíme. Může z toho být pěkná paseka – uvnitř i venku.

Druhým předpokladem je, že každá informace potřebuje nějaké „nosítko“ – např. že je vypuštěna ve formě vyřčené věty nebo článku v novinách. K tomu se pak pojí určitá vibrace, která rezonuje s určitým nastavením vašich antének. Pokud jste na příslušné vlně, informace se k vám může dostat. Někdy to může být dobře, někdy ne.

Dá se říct, že v dnešním svět je přeplněný vypuštěnými informacemi. Co se s nimi děje? Zkusme si představit, že létají vzduchem a jsou připraveny „sedat na lidi“. Pokud si je přitáhnete, přijdou, pokud je k sobě nepustíte, zůstanou viset. Proč je to důležité? Když se k vám dostane nějaká informace, začnete ji zpracovávat. Vyvolá ve vás nějakou reakci. Tu buď také zpracujete, nebo ji rovnou vypustíte ven.

Příklad: Přečtu si v novinách, že dochází ropa. Vyvolá to ve mně reakci – strach, že nebudu moct žít, tak jak žiju, nebo možná všechno úplně zkolabuje, bude válka, možná umřu… už jakmile se tyto myšlenky objeví, jsou automaticky vypuštěny do éteru. A když si to ve stejný den přečte milión lidí v naší zemi, vznáší se nám tady ve vzduchu milión strachů, které se možná shuknou do jednoho velkého energetického strašícího mraku. Když si tuto zprávu nepřečtete, nebo pokud ve vás strach nevyvolá, může být mrak o něco menší a vy můžete do éteru vyslat jiné zprávy.

Říká se, že média mají moc. (Média jsou taky nosítka informací.) Moc mají, pokud jim ji dáme. Mají moc, pokud je sledujeme, věříme, odvozujeme od jejich zpráv svůj život. Nevím, kolik lidí si dneska ještě myslí, že média jsou od toho, aby informovala. Mnohem spíše jsou od toho, aby vyvolávaly emoce, napětí, témata k diskusi. Aby se lidé měli čeho bát, na co nadávat, o čem přemýšlet – zkrátka jakkoli je živit svou energií.

Dále je to podporované aktualitami, potřebou vědět to dnes, hned teď. Včera to bylo takto, jak to je dneska, jak to bude zítra… a přitom kdybyste byli týden na dovolené a vrátili se, nic podstatného by se nezměnilo, i když jste to celých 7 dní nesledovali.

To důležité je, že informace vyvolávají emoce a že podle síly, kterou jim lidé dají, přímo utvářejí náš svět. Stalo se vám někdy, že jste přišli do místnosti, kde byli lidé. Nikdo nic neříkal, ale bylo jasně cítit napětí, které by se dalo krájet. Konflikt ve vzduchu. A jindy jste zase někam přišli a hned se vám udělalo dobře z toho, jak tam bylo příjemně. To je ta moc i zodpovědnost za to, co vysíláme. Když milión z nás denně vypustí do světa mrak strachu anebo mrak laskavosti a radosti, je to velký rozdíl.

Jak ovlivnit příjem? Krásně to vyjádřil Dr. Kahili King v havajském učení huny: „Energie proudí tam, kam míří pozornost.“ Když zaměřím pozornost na svůj strach, vyživuji ho a on roste. Když zaměřím pozornost na negativní zprávy kolem sebe, živím je a – pomáhám jim, aby se uskutečnily, aby se staly realitou!! To je další příklad, jak lidé odevzdávají svou moc druhým. Když si milion lidí přečte zprávu v novinách a většina si řekne, že to je pravda, protože to bylo v novinách, uvěří tomu a pravdou se to stane. Když se lidé začnou řídit, chovat podle dané informace, zpětně se může potvrdit jako pravdivá. Ale jde to i naopak. Vytvořte si informaci, které chcete věřit a žijte podle ní. Může se vám podařit přesvědčit i své okolí a v daném prostředí pak bude platit jiná „realita“.

Nebudu tady tedy dělat výčet způsobů, jak ovlivňovat příjem informací, ale nabídnu pro začátek jeden jediný. Sledujte svou pozornost. Všímejte si, kam se ubírá, na co myslíte, co prožíváte. Vaše energie proudí tam, kam míří vaše pozornost. Když si všimnete, že někam směřujete vaši pozornost, zeptejte se sami sebe, zda vám to dělá dobře nebo zda vám to škodí. Tím získáte možnost ovlivňovat, co do sebe pouštíte.

Podpůrná myšlenka k tomuto cvičení: „Nemusíte sníst všechno, co máte na talíři!“ Co tím myslím? Ne všechno, co vám přijde do cesty, si zaslouží vaši pozornost. Dovolte si některé věci ignorovat, přehlížet. Dovolte si na některé věci jen dívat a neposuzovat. Jen uznat, že existují a jděte si dál svou cestou.

A nerozporuje to zmiňovanou zodpovědnost? Ne. Do naší pozornosti dokážeme pojmout daleko více věcí, než s kolika jsme schopni aktivně pracovat. Proto doporučuji zaměřovat se na ty, které můžeme (a chceme) ovlivnit. Např. mnohem více můžete ovlivnit to, že zasadíte na své zahradě strom, než zařídit, aby se váš kamarád stal prezidentem.

Co ještě udělat s negativní informací, pokud ji k sobě pustíte. Můžete ji zkusit tvořivě zpracovat. Nenechat rozjet kolotoč emocí a strachů a sami se rozhodnout. Chci se této informaci věnovat? Chci k ní zaujmout nějaký postoj, vyslat nějakou myšlenku? Tady je ještě jedna past. Opravdu se zeptejte dvakrát, jestli se dané věci chcete věnovat. Někdy totiž lidé získají pocit, že musí nějakou informací vyvážit tím, že proti ní začnou bojovat, nebo že začnou šířit její opak. To ale znamená i tak, že té informaci dáváte moc, protože považujete za důležité na ni reagovat.