Slovanské bohyně v terapii

Bohové a bohyně našich předků se zdají být zapomenutí, ale není tomu tak. Nemohou umřít, protože bohové jsou nesmrtelní. Žijí s námi v podobě archetypů, které nosíme v sobě. Vidíme je v přírodě, ve střídání čtyřech ročních obdobích i v oslavách svátků, jako jsou Velikonoce, Vánoce, Masopust... Stačí je jen znovu pozvat do svého života. Pomůže vám v tom třeba knížka Bohové a bohyně v nás nebo následující řádky...

Publikováno v časopisu Regenerace, duben 2012.

Carl G. Jung zavedl v psychologii termín archetyp (v řečtině pratyp), který je součástí kolektivního nevědomí, tedy toho, co všichni na určité úrovni víme. Archetypy, stejně jako jejich příběhy, žijí uvnitř každého z nás a jejich studium nám umožňuje základní porozumění lidské osobnosti, našeho jednání, porozumění sobě samému. Dnes už nás díky tomu nepřekvapí, že příběhy o stvoření světa jsou po celé planetě velmi podobné a že příběhy o bozích plné spletitých vztahů, milostných dobrodružství i nevěr vypadají jako „opsané“. 

Všichni známe už od svých školních let bájná vyprávění o antických bozích a bohyních, ale známe i další, podobné příběhy? Jen málokdo z nás zná vyprávění o archetypech, které patří na naše území, báje o bozích a bohyních našich slovanských předků, o bozích jimž vládl Svarožic.

Podle Junga má každý z nás v sobě všechny archetypy, stejně jako můžeme říct, že každá žena v sobě zahrnuje aspekty všech bohyň světa (včetně těch slovanských). Každý z nás má však archetyp, který nám v daném životním období vládne (v průběhu života se může měnit), který je naší hnací silou, dává směr našemu životu, našim rozhodnutím a jednáním. Můžeme říct, že si s námi archetypy, a tedy bohové a bohyně, pohrávají, dokud je nepoznáme, nerozeznáme v nich známé scénáře a nestaneme se „autochtonní“ (tedy schopní samostatného rozhodování). Do té doby uděláme něco, nevíme proč, nevíme, kdo to všechno řídí, kdo je pánem nad naším životem. Čím lépe pochopíme svého boha či bohyni, pod jehož „nadvládou“ žijeme, tím lépe pochopíme jakým způsobem ovlivňuje náš život, naše vztahy, volbu našeho partnera.

Stejně jako všechno, i bohové mají své klady, své zápory a nějaké typické vlastnosti, které můžeme hledat i u sebe. Stejně jako u pohádkových postav, i u mytologických božských bytostí lze většinou najít určitou část osobnosti, kterou si jen těžko připouštíme, ale jsme ochotni ji prozkoumat jako „někoho jiného“. Při setkání s takovými bytostmi, např. během aktivní imaginace (deního snění), tak můžeme „vidět“ obraz svého převládajícího archetypu, můžeme na něm poznat své vzorce chování a rozhodnout se pro změnu, pro „přivolání“ jiného božstva.

Slovanští bohové

Protože i my, slované, máme své božstvo, které patří na naše území a zároveň je možné jeho existenci využít v terapii, podíváme se jednak na bohyně a bohy, kteří k hlavním slovanským bohyním patří, ale také na možnosti jejich využití při práci v osobním poradenství. Vhodným terapeutický rámcem v němž se dá slovanská mytologie využít je např. satiterapie, moderní integrativní psychoterapeutický přístup, který spojuje nejstarší eticko-psychologický systém, Abdhidhamma, studie Eugena Gendlina, techniky psychodramatu Jacoba Leviho Morena, na osobu zaměřeného přístupu Carel Rogerse i prvky šamanismu, umělecké činnosti, rituály a meditace.

Součástí života nejstarších Slovanů bylo mimo jiné i jejich kultovní uctívání božstev. Na rozdíl od antických bohů, bohy našeho území bohužel velmi obtížně identifikujeme, protože chybí ucelený soubor příběhů, historické prameny mlčí nebo poskytují jen útržkovité informace. Slovanští bohové jsou tedy tak trochu zapomenutí. Názory jednotlivých badatelů na náboženský život Slovanů, a tedy i na podrobnější charakteristiky slovanské mytologie, jsou rozdílné. Shodují se však v tom, že duchovní svět Slovanů byl bohatý a zanechal v evropském prostředí kulturní dědictví, které obohatilo středověkou evropskou civilizaci. Vliv slovanské mytologie můžeme sledovat zejména v různých vesnických zvyklostech, jako je vynášení Moreny.

Kde bydlí slovanští bohové

Jedinou knihou, která vyšla v češtině a díky které se můžeme seznámit s rekonstruovanými příběhy a charaktery slovanských bohů je kniha Ivana Hudce Báje a mýty starých slovanů. V ní se dočteme, že Slovanští bohové bydlí na Veledubu, jehož kořeny jsou rudné žíly. Nejvyšší slovanský bůh je Svarog, prabůh s devíti hlavami, který po stvoření světa usnul a vládou nad světem pověřil svého syna Svarožice. Ten otce uložil do velkého, zářícího vejce, které vozí každý den od východu k západu. Svarog v něm spí a z jeho mohutné hrudi září teplo a světlo, které lidé nikdy neuvidí, ale které udržuje pořádek a řád ve světě. Svarožicovi s vládou pomáhají bohové a bohyně, z nichž každý má na starosti část světa. Roční období mají na starosti bohyně Vesna (jaro), Živa (léto) a Morena (zima).