Externí autor: Eliška Petrovská, zveřejněno 12. 5. 2022
S mandalou jsem se poprvé setkala asi před 14 lety. Bylo to v době, která pro mě byla trochu složitá a sužovaly mne různé zdravotní potíže, mezi nimi i úzkostné stavy.
Od kamarádky jsem dostala knihu s předlohami mandal a s jejich popisem. Pustila jsem se do vybarvování a zjistila jsem, jak moc mne to baví a jak moc mi práce s mandalami dělá dobře na duši. Přestože to pro můj analytický mozek bylo nepochopitelné, ty chvíle s pastelkami pro mne byly léčivé. Ukázalo se, že díky mandalám (a nejen jim) se můj život začíná měnit k lepšímu a jsou výborným pomocníkem na cestě poznání sama sebe.
Mandala je pro mne protipólem k mému bývalému zaměstnání, které bylo spojeno s logikou, s analýzou, s pamětí a s čísly. Proto jsou pro mě mandaly důkazem, že nikdy není pozdě začít s něčím novým. Také jsem si ověřila, že člověk nikdy přesně neví, co všechno se v něm skrývá.
Často jsem si říkala, že bych jednou chtěla umět takové krásné mandaly sama vytvořit. Stačilo jediné...prostě to zkusit. Bylo to jako s chůzí u malého dítěte. První krůčky byly nejisté a nesmělé. Sama jsem ale byla velmi překvapená, co mi pod rukama vzniká. Mandaly ke mně přicházejí různými způsoby, někdy při procházce v lese, jindy ve spánku a často před probuzením.
S některými mandalami jsem zažila úžasné a neuvěřitelné příběhy, jiné vznikají prostě jen tak.
Nějakým zázrakem se přihodilo i to, že jsem mohla uspořádat několik výstav. Z mandal, které skrze mou ruku spatřují světlo světa, také sestavuji již několik let nástěnný kalendář pro své blízké.
Mám velkou radost, když mandaly někoho potěší nebo inspirují k tomu vzít papír a pastelky (nebo jiné výtvarné potřeby) a pustit se do vlastního příběhu s mandalou. Jsem moc vděčná za to, že skrze mne mohou mandaly vzniknout, a také za to, že mám ve své blízkosti lidi, kteří mě v tvorbě podporují.
tento článek nám poslala