Autor: , Externí autor: Radka Svobodová, zveřejněno 22. 7. 2020
Na cestě osobního rozvoje se člověk dříve nebo později setká se svým stínem, potlačenou stránku osobnosti, kterou jsme díky výchově a společnosti v sobě nepřijali, a tak se stala součástí našeho nevědomí.
Může se jednat o určité vlastnosti, pocity, nebo emoce, za které jsme byli káráni a trestáni, které byly označeny jako špatné či nevhodné. Emoce hněvu, pocity strachu a téma sexuality nebo smrti jsou dodnes víceméně společenským tabu.
Malé dítě nechápe, proč se na něj dospělí zlobí za jeho přirozený projev. A protože každé dítě potřebuje lásku, jednoduše se přizpůsobí rodinnému prostředí a nasadí si masku, která překrývá jeho skutečné pocity, aby uniklo vlastnímu strachu z odmítnutí a nepřijetí.
Tento proces si většinou ani neuvědomujeme, a v dospělosti se chováme stejným způsobem, jak jsme byli vedeni v dětství. Čím více popřeme vlastní autentický projev, tím větší pocit frustrace a nenaplněného života se skrývá pod naší maskou hodného, zodpovědného nebo úspěšného člověka.
Jsme zvyklí stále nevědomě kontrolovat své pocity a jako hlavní nástroj pro svůj život používáme myšlení. Hledáme ztracený pocit štěstí ve vnějším světě a snažíme se zaplnit prázdnotu hmotnými věcmi, penězi, náboženskými dogmaty, společenským postavením, nebo povrchní zábavou.
Tato cesta však vede do slepé uličky a jakmile jsme schopni si tento fakt uvědomit, začneme zaměřovat pozornost do svého nitra. Někdy nás k tomuto poznání přivede deprese, syndrom vyhoření, vztahová krize nebo nemoc.
V tomto okamžiku nastupuje člověk na novou cestu sebepoznání přes svoje vytěsněné a nepoznané stránky osobnosti. Nahlédnout do vlastního nitra a utkat se se strachem, pocity ponížení, hněvem, nebo rolí oběti, vyžaduje velký kus odvahy a sebereflexe. Jakmile se však člověk jednou rozhodne pro tento způsob existence, již není cesty zpět. Cesta je to nelehká, protože se postupně z našeho nitra vyplavuje na povrch bolest, kterou jsme dříve svým přístupem vytěsnili a nyní ji musíme znovu prožít.
Tento proces může trvat roky, ale čím více vstupujeme do kontaktu se svojí temnotou, tím více máme odvahy a důvěry v samotný život. S každým dalším odvážným krokem prožít tuto bolest a převzít zodpovědnost za své pocity přichází zároveň i nové poznání o tom, kým ve skutečnosti jsme, vrací se nám ztracené sebevědomí a síla.
V našem nevědomí se skrývá nejen temná stránka nás samotných, ale je tam také skrytý potenciál pro naše dary a talenty. Lidé, kteří začínají vnímat a prožívat své negativní emoce a pocity naplno, začnou ve stejné míře žít také radost, štěstí a naplnění a dovolují si vrátit se k věcem a aktivitám, které jim dávají hlubší smysl.
Jejich život už není nudný a oni už nikdy nebudou stejní, jako dřív. Postupem času se naučí přijímat okolnosti svého života i druhé lidi se vším, co k nim patří. Do svých vztahů vnášejí více harmonie, porozumění a lásky. Stávají se z nich tvořiví a zodpovědní dospělí lidé, kteří však znovu nalezli svou hravost a smysl života.
Moje vlastní zkušenost mě naučila, že není dobrodružnější cesty, než je cesta do vlastního nitra.
Chci pomoci na mé cestě