Autor: Zuzana Řezáčová Lukášková, zveřejněno 28. 7. 2018
S kterým místem je mandala spojována? Co přesně mandala znamená? Pojďme společně nalézt odpovědi...
Mandala jako taková je často spojována s Tibetem, centrem budhismu. Cílem budhistů je dosáhnout osvícení a vystoupit z útrpného kola znovuzrozování, aby v dalším životě mohli žít na místě dokonalé krásy. K tomu je potřeba oprostit se od pozemských tužeb a lidského ega, k čemuž mohou napomoci mandaly – tradiční nástroj vizuální meditace. Ty mohou přinést porozumění sebe samého i vesmíru okolo nás.
Tibetské mandaly jako symboly dokonalé rovnováhy a harmonie jsou tvořeny podle přísných pravidel. Jsou to obdélníkové obrazy na svinovacích plátnech znázorňující Buddhovo učení, koloběh života a duchovní průvodce nebo kruhové meditační mandaly kyil-khor. Ty znázorňují cestu za osvícením, za středem mandaly. Vrcholem tibetských mandal ve fyzickém světě je však písečný obraz „dul-tson-kyll-khor“ neboli „mandala barevných prášků“.
Tibetští mniši věří, že energie mandaly je uvolněna ve chvíli, kdy je mandala dokončena a výsledek ničí. Některé mandaly naopak slouží jako dvojrozměrné předlohy k pravé mandale, která vzniká při meditaci v našem vnitřním světě a dává nám možnost pochopit řád světa.
Tibetská mandala je kosmogramem, stavebním plánem vesmíru, který obsahuje dokonce Einsteinův kvadrát, který je součástí teorie relativity.
Asi nejkomplexnější mandalou je Kálačakra-mandala nebo také „sipä-khorlo“ (mandala kola, koloběhu času), která obsahuje celý obraz světa, běh lidské existence v buddhistickém pojetí a celou kosmologii včetně všech detailů. Uprostřed jsou tři světové principy (chtíč, nenávist nebo závist a nevědomost, respektive neuvědomělost).
Slovo „mandala“ pochází ze sanskrtského staroindického obřadního jazyka. Znamená kruh nebo oblouk, ačkoli nejdůležitější je centrum mandaly, které odpovídá květnímu kalichu indického lotosu: sídlu a místu zrození bohů.
Indické jantry jsou mandaly pro bohy a proto mohou být vyrobeny jen z ušlechtilých materiálů. Ačkoli každá jantra obsahuje kruh ve čtverci symbolizující spojení božského s pozemským, obsahuje také specifické seskupení tvarů. To je dáno pro každého boha či bohyni.
Jantry jsou používány v Indii, Tibetu a Nepálu pro náboženské rituály (v lámaismu nebo tantrické józe). Obsahují tradičně stanovené tvary, které jsou nejenom kresleny či malovány, ale bývají při zvláštních příležitostech znázorňovány také trojrozměrně. Vytvářejí se jak v malém (např. jako namalované meditační pomůcky), tak ve velkém (např. jako půdorys chrámů) a tvoří spojení mezi božským (kruh) a polárním (čtverec). Pravá mandala však vzniká jako duchovní obraz, vytvořený imaginací učeným lámou. Dvojrozměrné mandaly jsou pak pouhým vnějším znázorněním bez významu. Mají však nezaměnitelný styl a tradiční strukturu.
Další mandalou východu je indické ohňové kolo, které je-li levotočivé, má ničivé účinky. Znamená pohyb směrem k nevědomí, tedy nežádoucí směr. Naopak ohňové kolo točící se ve směru hodinových ručiček symbolizuje vesmírný klid, řád a růst, uvědomění, správný směr.
Carl Gustav Jung (1875 – 1961) přenesl slovo „mandala“ ze sanskrtského staroindického obřadního jazyka do psychoterapie. Označoval tak své kruhové kresby i kresby svých pacientů. Identifikoval v nich univerzální archetyp, který dřímá hluboko v kolektivním vědomí každého z nás.
Jung předpokládal, že stejně jako např. pohádky, pocházejí i mandaly ze snů a vizí a lze je nalést již paleolitu. Jung považoval motiv mandaly za tušení středu osobnosti, určitý druh centrálního bodu uvnitř duše, ke kterému je vše vztahováno, podle kterého je vše uspořádáno a který sám o sobě je zdrojem energie. Začal mandalu používat nejen pro pochopení stavu své mysli, ale také při práci s pacienty, kterým tak pomáhal vytvářet hlubší vztah ke svému vlastnímu já. Došlo tak ke spojení východní kultury s moderní psychologií.
Celá mandala většinou podléhá číslu čtyři, případně šest nebo dvanáct. Jung popisuje také existenci tzv. „porušených“ mandal, které se odchylují od kruhu nebo čísla čtyři (mandaly s pěti paprsky se pro vadu souměrnosti řadí mezi anomálie) a vyskytují se jenom příležitostně. V dnešní době však najdeme mezi tzv. mandalami nového věku mandaly různých tvarů i mandaly nesoucí různá čísla.
Jung nás seznamuje také s nejzákladnější alchymistickou mandalou kterou je Úroboros, drak požírající vlastní ocas.
„Když Bůh stvořil svět z jediného, držel nakonec v ruce klíč ke všemu stvořenému. Úkolem lidí by mělo být tento klíč najít. Aby zvýšil popud, chtěl ho schovat co nejlépe, a dotázal se svých nebeských rádců, a ti mu uměli dát mnoho odpovědí, třeba prý až na Měsíc. Ale Bůh řekl „Chci ho však raději zcela na blízku, a přece ukrytý hodně daleko, tam, kde ho budou hledat naposledy.“ A ukryl ho ve středu člověka.“
Křesťanskou mandalou jsou rotundy i architektura kostelů, které jsou orientovány k východu, k místu vzkříšení Ježíše Krista. V křesťanské kultuře se kruhové obrazce nacházejí také v rozetových oknech, kruhových bludištích na podlahách katedrál a na kopulích Božích domů.
Růžicové okno je z barevného skla, které bylo vyrobeno za použití rozdrcených drahých kamenů. Díky tomu je světlo, které prostupuje oknem, rozptylováno, ale zároveň pohlcováno samotným sklem. Okno pak upoutává pozornost, přitahuje pohled do svého středu a stává se prostředkem pro rozjímání s bohem, ale také k rozjímaní se sebou samým. Může se stát nejenom mapou celého vesmíru, ale také našeho vnitřního duševního světa.
Převládajícími barvami rozetového okna jsou červená a modrá, teplo a chlad, jejichž smícháním vznikne fialová, barva posvátného významu, barva spirituality a cesty do vlastního středu. Stejně jako modlitba v kapli, i klášterní zahrady povznášejí ducha. Zahrady jsou místem spojitosti s přírodou i s Bohem, místem klidného rozjímání a meditace. Na některých jsou z okrasných keřů a trav vytvářeny labyrinty symbolizující cestu poutníka do jeho nitra, cestu k nalezení Boha.
Také v západních středověkých křesťanských mandalách trůní Bůh ve středu, často v podobě triumfujícího Spasitele se čtyřmi symbolickými postavami evangelistů.
Na podlaze před hlavním oltářem nebo pod křížem chrámové lodi se často vyskytuje další mandala, která se v naší západní kultuře vyvinula pod vlivem astrologie a která představuje hodiny s tmavým středem – horoskop („circumambulatio“) s „domy“ a planetárními stupni. Odráží církevní rok s Kristem, jako s neybným pólem, ale i jeho životem.
Slovanská kultura je nám tou nejbližší a přece je nám málo známá. Je to jednak proto, že o „staroslovanském“ (předkřesťanském) období je málo záznamů, jednak proto, že již tradičně snadno přejímáme cizí vzory jako lepší, pokrokovější a opouštíme ty naše staré známé. Jsme „holubičí povahy“. :-)
Pojďme se tedy alespoň na chvíli podívat, jak je to s našimi bohy a bohyněmi a hlavně s mandalou. Slovanská kultura byla plná ozdob, šperků, rituálních pomůcek, ale i předmětů denní potřeby kruhového tvaru. Řada chrámů, obětních míst, ale i obydlí byla ve tvaru kruhu s tím nejdůležitějších, s ohništěm, uprostřed. Mandaly tak provázely Slovany na každém kroku a každý den. Vždyť i nevyšší bůh Svarog spí ve slunečné mandale, kterou po denní obloze vozí Svarožic, Svarogův syn. S vládou nad zemí mu pomáhají strážci světových stran Perun (sever), Svantovít (jih), Dažbog (východ) a Radegast (západ).
Keltská kultura ovlivňovala až do počátku křesťanství (přibližně v letech 1000 – 50 př. n. l.) celou Evropu a část Asie. Byla to kultura s velkou úctou k přírodě, a to přírodě živé i neživé.
Keltové velmi dobře znali všechny stromy, byliny, zvířata, nerosty a ve všem spatřovali dílo bohů, kteří je provázeli na každém kroku. Se svými bohy se setkávali také prostřednictvím symbolů, mandal. Keltský kříž, často umístěný na kamenném kruhu, symbolizuje čtyři světové strany a čtyři roční období, kámen pak zemi.
Často se vyskytující trojice spirál byla symbolem země, vody a ohně. Ochranné propletené vzory, uzle, spirály a mýtické bytosti byly kromě obřadních předmětů také na zbraních, špercích, nádobách a bohatě zdobené rytiny daly vzniknout prvním knihám.
Staří Egypťané si získávají náš obdiv i v 21. století. Tato tajemná civilizace s neuvěřitelnými znalostmi lékařství, filosofie, architektury, matematiky a ostatních přírodních věd patří mezi nejzajímavější a nejstarší civilizace Středomoří. Pojí se s ní tajemné rituály, víra v posmrtný život, mnoho mocných bohů jejichž prostředníkem na zemi byl faraón, a jedna z nejpozoruhodnějších mandal světa – pyramida. Pyramidy, které jsou součástí jediného vzorce na Zemi, můžeme bez ostychu označit za důmyslné prostorové mandaly. V jejich středu je královská komora se sarkofágem posmrtně upravené nejvýznamnější osobnosti v Egyptě, faraóna. Pyramida tak znázorňuje nejen místo smrti, ale také znovuzrození, neboť odráží místo na obloze, kde bude znovuzrozen faraónův duch.
Díváme-li se na tradiční africké kmeny, pak zjistíme, že africká kultura je od té naši evropské velice odlišná. Afričané stále žijí ve spojitosti s přírodou a jejími zákonitostmi, uctívají různé bohy a náboženství více než vědu a její pokrok. A i v této kultuře najdeme mandaly.
Z dávné lidské historie zde ve skalních rytinách objevujeme motivy kruhu, spirál a další podobné obrazce a symboly. Účel těchto kreseb nám však mnohdy zůstává stále utajen.
Africkou mandalou jsou také obdivuhodné africké tance, které se často tančí kolem ohně, šamana nebo zástupného symbolu boha. Tyto prostorové mandaly mají přinést vesnici či jedinci úspěch, mají zabezpečit dobrou úrodu nebo poděkovat bohu, který nad Afričany drží ochranou ruku. Tyto obřadní tance podléhají pradávným tradicím a pravidlům. Tančí je pouze vyvolení muži či ženy. Tanečníci jsou obřadně pomalováni vybranými symboly a také hudební nástroje (nejčastěji jsou to různé bubny, chrastítka, dřívka) vlastnoruční výroby jsou často zdobeny řadou ochranných symbolů.
Původní obyvatelé Severní Ameriky využívali fyzicky léčivé účinky mandaly. Indiánský kmen Navajů například léčil pískovými mandalami zranění i vnitřní onemocnění. Medicinman přitom sypal barevný písek na tělo nemocného nebo na posvěcenou půdu.
Indiánská kultura je spjatá s přírodou, s úctou ke všemu živému a s přírodními cykly. Indiáni vnímají i náš život jako kruh, který začíná na východě a končí na severu. Odtud duše po načerpání sil pokračuje opět na východ. V indiánském pojetí je tedy i koloběh života mandalou, stejně jako např. lapač snů či indiánský štít zdobený korálky, peřím a symbolickými malbami, mandalou.
Základní indiánskou mandalou je kříž v kruhu, symbol ročního cyklu se čtyřmi ročními obdobími, symbol čtyř živlů a čtyř světových stran. Svislá část kříže symbolizuje spojení mezi nebem a zemí. Šamani indiánského kmene Navaho sypali léčebné písečné mandaly, které obsahovaly příběhy s ponaučením a poselstvím. Právě to nemocnému pomáhalo nastolit rovnováhu v jeho životě a následné uzdravení. Součástí ozdravného rituály byla také pomoc dobrých duchů a rituální odklizení „nakaženého“ písku.
Indiáni využívali mandalu také pro komunikaci s duchem, který k nim promlouval prostřednictvím snů. Střed tzv. lapače snů je pak místem spojení mezi námi a duchem, který nám posílá poselství, jež se zachytávají na nitkách kruhového výpletu.
Chci se dozvědět ještě více o mandalách
Arteterapeutka, která jako jediná v ČR pracuje s mandalovým diagnostickým testem.
