Smysl mých smyslů

Já osobně jsem se dlouho motala v kruhu svých pochyb. Proč tu jsem, co dělám a k čemu? Toto téma vyvstává v mysli především tehdy, když je člověk nespokojený s dosavadním životem. Horší je, že mnohdy ani netuší, co mu vlastně vadí.

Jako dítě jsem měla utkvělou představu, která mě držela mnoho let. Na otázku, čím chcete být? Jsem mnohdy dotčeně odpovídala, že malířem. To musí být přece každému jasné, tak proč se mě na to stále dokola ptají? Jenže život není vysypaný z růžových lístků, a tak jsem postupem času musela vymýšlet, co „praktického“ tedy budu dělat. Prošla jsem si mnoha obdobími a tak má mysl byla velmi zmatená a každou chvíli vymýšlela něco jiného: budu modní návrhář, budu archeolog, budu psycholog, budu zahradní architekt, budu inženýr,...

Nic z mých přání se naštěstí nenaplnilo, ačkoliv by to bylo velmi zajímavé, hlavně kdyby se to všechno spojilo dohromady :-) Ale co je tedy smyslem života? Najít si zaměstnání, ve kterém se uplatníme, být na oko šťastný a založit nefunkční rodinu? Necháváme se okolím, medii i sami sebou strhávat do různých propastí, ze kterých se těžko vyhrabáváme. Můj názor je takový, že smysl života každého jedince je ukrytý hluboko vevnitř. S určitými sklony, dispozicemi a nadáním se rodíme, a proč bychom neměli dělat to, co naplňuje každou naši buňku v těle? To co nás žene, to o čem víme, že je součást nás samotných.

Hledání někdy opravdu trvá celý život, někomu i více životů...Možná si říkáte: „Ale jak mohu vědět, že to je to, co hledám? Kde mám vzít tu jistotu, že za tím mám jít?“ Jistota je váš dosavadní život bez jiskry s kapkou fádnosti. Pokud nevyzkoušíte, to co vás zajímá, tak nikdy nezjistíte, jestli by to bylo dobré. Jestli vás něco baví a naplňuje, tak přijdete na to, že jistota vám bude téměř ukradená.

Po letech zjišťuji, že mám ráda adrenalin (myšleno skoky do neznáma, nikoli padákem), když se něco děje. Na otázku: „Co by se stalo, kdybych...?“ Neodpovídám, ale jednám. Občas narazím, to je pravda, ale i o tom je adrenalin. Chci jít a jdu za tím, co mě zcela pohlcuje, co mě naplňuje a dává energii i za cenu toho, že občas vrazím do zdi (ale do některých zdí je třeba vrazit opakovaně, aby spadli nebo je stačí příště obejít:-))

Tušíte, co je vaším smyslem?