Autor: Zuzana Řezáčová Lukášková, zveřejněno 3. 3. 2014
Četla jsem návod, jak být pravým Čechem. Cílovou skupinou byli Američané a proto byl text velmi vtipný. Co nejkratší sukně u žen, dlouhé vlasy u mužů, pivo, čeština a knížka v ruce kdekoli jste z vás prý bleskurychle udělá pravého Čecha. Zamyslela jsem se a sepsala jsem si jak vypadá typický Čech z mého pohledu.
Čech je vystresován nedostatkem financí, špatnou politickou situací, špatným počasím a dlouhou pracovní dobou, která není adekvátně zaplacena. Pravý Čech si na toto všechno často a rád stěžuje. Spolu s dalšími Čechy se utvrzuje v tom, jak jsme na tom všichni špatně, což podkládá statistickými údaji a zkušenostmi ostatních (pokud možno vybírá ty nejtragičtější události a při vyprávění je ještě o něco zdramatizuje). Pravý Čech je obětí systému, se kterým nemůže nic dělat, protože nic nemá a nic nemůže. Pravý Čech je oběť!
O týden později, kdy mě zachvátil smutek nad naší celospolečenskou krizí, která nemá s financemi ani mírnou zimou nic společného, jsem si přečetla příběh Hanky Kostovičové, která se rozhodla nebýt typickou Češkou, ale místo úpění na úřadě práce vzala život do svých rukou a získala práci svých snů.
PS: díky Hani za sdílení tohoto inspirativního přístupu k životu.
Arteterapeutka, která jako jediná v ČR pracuje s mandalovým diagnostickým testem.