Autor: Zuzana Řezáčová Lukášková, zveřejněno 11. 11. 2014
Bohyní podzimu měla být dcera mladičké Chors, bledé a téměř průsvitné bohyně měsíce, která dala lidem zpěv, ukolébavky a verše. Je to však jinak...
Chors je krásná mladičká bohyně, která miluje boha Radhosta, boha západu. Ten však si mladičké Chors příliš nevšímá, narozdíl od samotářského boha Striboga, boha větrů a vánků, který Chors miluje.
Aby Stribog Chors získal, ukradl potají plášť boha Radhosta a k ránu se vkradl do komnat, po celé noci znavené Chors. Ta lest neprokoukla a nechala se svést. Bůh Radhost zuřil, avšak ne pro počestnost Chors, ale pro ukradený plášť, který ráno našel pohozený na svém trůně, zatímco ho celou noc hledal. Chors se cítila podvedaná, osamělá a začala se bát o dítě, které již cítila pod srdcem. Prosila o milost pro svou holčičku a navrhovala, že by mohla být bohyní období mezi létem a zimou. Avšak hlavní Bůh Svarožic rozhodl. Vzal ještě nenarozenou bohyni do svých rukou a nechal ji rozplynout se slovy „Budiž rozplynuta, ty, jež nejsi ani plod léta, ani plod zim.“ Ozvěna ještě dlouho opakovala jeho poslední slova plod zim, plod zim, plodzim, podzim, podzim... až si ta slova všichni zapamatovali. A tak období mezi létem a zimou nemá bohyni, ale má název. A protože nemá bohyni, perou se o toto období Živa s Morenou. Když je ještě hezky, vyhrává Živa a když převládnou plískanice, zavládne Morena. A Chors? Ta tajně miluje pozemskou ženu od Dunaje Pizamar, ve které vidí svou ztracenou dceru.
Proto všechno co již byo řečeno je žena s převahou Chors velmi tichá a nenápadná. Ačkoliv bývá plná skvělých nápadů, bojí se je realizovat a raději sedí někde v koutě. Často bývá nešťastně zamilovaná a proto se cítí jako oběť.
Ivan Hudec: Báje a mýty starých slovanů, Slovart, 1994
Irena Šindlářová, Josef Růžička: Báje a mýty starých slovanů, Fontána, 2003
Zuzana Řezáčová Lukášková: Bohové a bohyně v nás, Zoner 2016
Arteterapeutka, která jako jediná v ČR pracuje s mandalovým diagnostickým testem.