Autor: Zuzana Řezáčová Lukášková, zveřejněno 13. 11. 2014
Primitivní národy používaly řadu technik, které se dnes dostávají do moderní psychoterapie. Ta se mění více než v předchozích sto letech a jednotlivé terapeutické směry pomalu přestávají být vyhraněné, tak jak tomu bylo ještě nedávno, a směřují k tzv. "obecné psychoterapii". Příkladem starých technik přecházejících do terapie mohou být např. techniky využívané v šamanismu, fenoménu, který se rozšířil po celém světě a který Eliade definoval jako "techniky extáze".
Přeloženo a upraveno z anglického originálu Shamanism and Psychotherapy (Wielant Machleidt)
Šaman je pak podle této definice považován za mistra extáze (neboli mistra vytržení), během které může cestovat do horního nebo dolního světa (neboli místa ve vědomí). Šaman je zároveň knězem, léčitelem i převozníkem na druhou stranu... Šaman je spojnicí mezi běžným životem a nadpřirozeným světem a proto má důležitou roli v psychoterapii, sociologii a kosmologii starých národů. Ačkoli se to na první pohled zdá být troufalé tvrzení, v mnoha aspektech má šaman podobnou roli, jako dnešní psychoterapeut.
Tak jako je šaman prostředníkem mezi pacientem a nadpřirozeným světem, psychoanalytik je mediátorem mezi vědomým a nevědomým. Terapeut místo extáze využívá přenos, volnou pozornost, instrukce, otevřené otázky... Další podobnosti mezi šamany a psychoterapeuty jsou i ve způsobu práce a využívaných principech. Šaman v transu navazuje úzký vztah s pacientem (stejně jako terapeut se svým klientem) a to mu pomáhá orientovat se v pacientově světě a odhadnout co pacient potřebuje. Vztah mezi šamanem/terapeutem a pacientem/klientem má klíčovou roli ve všech kulturách a umožňuje diagnostický a léčebný proces. Samotný léčebný proces je založený na mluveném slově a na subjektivním prožitku pacienta. Součástí léčebného rituálu je pak i to, že šaman sám sebe ujišťuje o svých schopnostech, což dělá i dnešní moderní terapeut, který se ujišťuje o svých znalostech, metodách (prostřednictvím knih, supervizí, setkání s kolegy) a získává tak sebevědomí potřebné pro úspěšnou terapii. Wielant Machleidt proto předpokládá, že šamanismus i psychoterapie jsou postaveny na stejném principu a dokonce mají společné kořeny, jen jsme na to zapomněli.
Čtyři základní komponenty obsažené ve všech technikách používaných v šamanismu i psychoterapii jsou sdílení pohledu na svět mezi terapeutem a klientem, osobní kvality terapeuta, očekávání klienta a určitý tip "mistrovství" terapeuta. Během terapie jsou pak jak při šamanské léčbě, tak při psychoterapii aktivovány "pozitivní zdroje" (to co funguje, co přináší úlevu, pocit bezpečí a pozitivní zážitek), je hledáno to co má být změněno a je objasňována motivace pro změnu. Následuje pomoc s aktivním vypořádáním se s problémem. Jelikož prožívání je ovlivněno reálnými prožitky z minulosti, měla by být terapie založena na reálných prožitcích, na tzv. korektivní zkušenosti, která je možná zejména v chráněném prostředí terapeutického vztahu.
Ačkoli podstata léčení pomocí transu nebyla dosud západní vědou prozkoumána, stále více se v psychoterapii objevují techniky, které mají s šamanskou léčbou mnoho podobného nebo z ní dokonce vycházejí, jako např. technika krocení démonů používaná v satiterapii.
Arteterapeutka, která jako jediná v ČR pracuje s mandalovým diagnostickým testem.
