Autor: Romana Dominika Hrbatová, zveřejněno 29. 1. 2021
Naše každodenní putování životem se skládá z velikého množství činností. A stejně tak se v průběhu dne věnujeme nespočetnému množství různých myšlenek.
Přemýšleli jste někdy nad tím, kolikrát v průběhu dne věnujete opravdovou pozornost svému tělu? Zastavíte se v každodenním shonu, abyste opravdu vědomě přenesli svou pozornost do svého těla? Zaposlouchali jste se někdy do jeho vzkazů?
Dokážete včas vnímat napětí nebo nepohodu, které signalizuje? Anebo si jeho hlasů začnete všímat teprve, až vás reálně něco bolí, nebo až je nemoc tak silná, že potřebujete vyhledat lékaře?
Začnete-li svému tělu opravdu naslouchat a postupně se mu naučíte rozumět, dá vám včas řadu informací a odpovědí.
Naše tělo je naším chrámem, který je svědkem a pamětí všeho, co prožíváme. Ať už je to událost radostná či naopak bolestná. Zlomenina časem sroste, rána se zacelí, modřina brzy zmizí. Pokud pak máme nějaké následky v podobě fyzických bolestí, víme proč. Ale naše tělo reaguje i na naše psychické rozpoložení. A i v tomto případě vše ukládá do své paměti.
Zaposlouchat se do šepotu vlastního těla je možné různými způsoby. Můžete se každý den na malou chvíli zastavit, hluboce se nadechnout a jen poslouchat. Poslouchat tiché signály svého těla. Takovou věc můžete dělat sami. Potřebujete-li průvodce, můžeme společně vstoupit do hloubek tanečně-pohybové terapie, která snoubí množství technik, které vám pomohou znovu navázat kontakt s vaším tělem.
„Tanec je pro lidi stejně přirozený jako hra, námluvy, jídlo nebo boj a často bývá pro tyto činnosti vyjádřením. Na celém světě je tanec součástí rituálů a našeho dědictví.“ Helen Payne
V průběhu 20. století stály u zrodu taneční terapie významné osobnosti, většinou profesionální tanečníci. Jako první to byly dvě Američanky. Franziska Boasová a zakladatelka tanečně-terapeutického směru Marian Chaceová. Obě od počátku 40. let využívaly tanec u psychicky nemocných dětí.
Lilian Espenaková spojila tanec s body-readingem (čtení těla) Alexandra Lowena. Trudi Schoopová doplnila taneční terapii o přístup Carla Gustava Junga a Paula Eugena Bleulera, v samotném tanci byla inspirována Mary Wigmanovou a Rudolfem Labanem. Z poznatků Junga vycházela i tanečnice a jedna z výrazných postav začátků taneční terapie Mary Whitehouseová.
Na tyto osobnosti dodnes navazuje množství odborníků. Obor se postupně stává mnohem známějším a bývá využíván i jako součást psychohygieny. Podobně jako arteterapie, dramaterapie nebo muzikoterapie přináší mnoho možností zkoumání vlastní psyché prostřednictvím umění. Cílem jednotlivých setkání není vytvořit dokonalý umělecký tvar, ale především autentický prožitek.
Pojďme se společně zaposlouchat do barvité řeči našich těl a vstoupit tak na dobrodružnou cestu sebepoznávání.
