Proč a jak rozvíjet svou emoční inteligenci?

Tomu, kdo zná seriál Teorie velkého třesku, jistě nemusím vysvětlovat, že výška klasické inteligence (IQ) a míra emočních, případně sociálních dovedností, se mohou u jednoho člověka významně lišit. Americký sitcom o životě vysoce inteligentních fyziků, kterým nedělá problém porozumět teorii strun, avšak je pro ně nadlidským úkolem pozvat dívku na rande, výstižně ilustruje fakt, že úspěšnost a životní spokojenost jsou často více ovlivněny naší emoční inteligencí než naším IQ. Co přesně však emoční inteligence je a lze se jí naučit?

Termín emoční inteligence zpopularizoval americký psycholog Daniel Goleman svým bestselerem Emoční inteligence v 90. letech. Ve své knize ji popisuje jako schopnost poznávat emoce a vhodně s nimi zacházet, a to jak u sebe, tak u ostatních lidí. Výzkumy přitom dokazují, že emoční inteligenci lze rozvíjet nejen v dětství, ale i v dospělosti. Z toho důvodu někdy bývá označována termínem emoční kompetence.

Rozvíjení emočních dovedností je důležité pro velkou většinu z nás, i když existují lidé, kteří mají emoční inteligenci přirozeně velmi vysokou. Vyšší emoční inteligence je přitom spojována s nižší mírou stresu, lepšími vztahy s ostatními lidmi, vyšší životní spokojeností, a dokonce i s větší imunitou.

Úplným základem emoční inteligence je umět rozpoznat své pocity. Tento krok je pro mnoho lidí obtížný, neboť znamená dostat se do kontaktu se svým prožíváním, které nemusí být vždy příjemné. Dokud však k sobě nebudeme upřímní a nebudeme ochotni navázat se svými pocity kontakt, nemůžeme s nimi začít pracovat. Tento aspekt rozvoje emoční inteligence bývá obsažen v různých sebezkušenostních kurzech, psychoterapii či psychoterapeutických výcvicích. Zásadním a vysoce důležitým aspektem tohoto sebepoznávacího procesu by přitom měla být otevřená a nezaujatá pozornost, případně i určitá zvědavost. Ve svých kurzech tento proces někdy přirovnávám k prohlídce zoologické zahrady. Procházíme při ní kolem různých zvířat: některá jsou okouzlující či roztomilá, jiná legrační, některá ošklivá a jiná nebezpečná. Ale všechny tam mají své místo a můžeme si je prohlížet se zájmem – a podobně je to i s našimi emocemi.

Dalším krokem je práce s pocity. Přitom je potřeba zaměřit se nejen na regulaci negativních pocitů, ale také kultivovat pocity pozitivní. Opět můžeme použít alegorii: pokud bychom na zahrádce pouze vytrhávali plevel, ale nezasadili žádné květiny, moc pěkná by nebyla. Je velmi důležité naučit se kultivovat pozitivní emoce, které budou živnou půdou pro naši životní spokojenost. Stejně důležité je naučit se pracovat s negativními emocemi. To však neznamená jen ovládat své chování, pokud se rozzuříme, ale především předcházet vzniku negativních emocí, případně je zklidnit, dokud ještě nejsou příliš silné. Hlavní prevencí negativních emocí je přitom naplňování našich potřeb. Pokud se vrátíme k přirovnání se zvířaty v zoo, tak pokud dáme tygrovi nažrat, bude mít velký výběh a nebudeme ho rušit, tak s ním nebudou problémy. Pokud však bude hladový, nevyspaný a budeme do něj šťouchat tyčí, tak se zřejmě stane velmi nebezpečným. Podobné je to s našimi emocemi – pokud nejsou dlouhou dobu uspokojovány naše potřeby, mají naše negativní emoce tendenci být častější, intenzivnější a hůře ovladatelné. Proto je důležitou součástí emoční inteligence být si vědom svých potřeb a znát způsoby, kterými lze tyto potřeby naplňovat.

Do oblasti emoční inteligence také spadá motivace, tj. schopnost uvědomit si své cíle a hodnoty a žít v souladu s nimi. Schopnost dosáhnout cílů a soulad našeho chování a vnitřních hodnot mají mimo jiné významný vliv na pocit životní spokojenosti i na naše celkové emoční ladění. Emočně inteligentní člověk přitom dokáže motivovat k dosažení cílů nejen sebe, ale i lidi kolem sebe.

Nedílnou součástí emoční inteligence je také schopnost porozumění druhým lidem a umění úspěšné komunikace s nimi. Emočně inteligentní člověk mívá uspokojující a naplňující vztahy se svými blízkými a dokáže bez problémů komunikovat s různými typy lidí. Komunikační dovednosti někdy bývají vyučovány na krátkých workshopech či kurzech. Úskalím rychle naučených komunikačních taktik může být nedostatek vhledu do svého vlastního prožívání a nerozvinutá schopnost naslouchat druhým lidem, z nichž by měla efektivní komunikace vycházet. Z pohledu emoční inteligence by mělo být osvojování komunikačních dovedností spojeno s poznáváním sebe sama a s učení se otevřenosti vůči komunikačním partnerům.

Jak je vidět, oblast emoční inteligence je velmi rozsáhlá a není divu, že má tak velký vliv na náš život. Pokud byste rádi cíleně zapracovali na výše popsaných dovednostech, můžete se přihlásit do mého kurzu rozvíjení emoční inteligence. Prvky sebepoznání, kultivace pozitivních emocí či zlepšování interakce s ostatními lidmi obsahují také ostatní sebezkušenostní kurzy našeho centra.

PS: Pokud by vás zajímaly další články věnované emoční inteligenci, naleznete je na stránkách www. rozvoj-osobnosti.eu